Přilétlo k nám štěstí
Babička mi vždycky říkala, že vlaštovky bydlí tam, kde jsou hodní lidé a také, že přináší lidem štěstí. Nemáme statek a ani nemáme žádnou stáj, kterou si vlaštovky vybírají obvykle k hnízdění. Bydlíme v rodinném domě, a proto by nás nikdy nenapadlo, že si vlaštovky zahnízdí právě v naší garáži.
Každý rok slyšíme, jak si někdo stěžuje na vlaštovky nebo jiřičky, že mu ničí novou fasádu. Často jsme si museli vyslechnout, jak se někteří snaží hnízdo zlikvidovat, aby vlaštovky neměly šanci na jejich domě zahnízdit. Nejsme žádní fanatici ani zběsilí ochránci přírody, jen máme rádi přírodu a když k nám zabloudí nějaký čtyřnohý nebo opeřený kamarád, nevyhodíme ho. Naopak se mu snažíme pomoct. Je to totiž štěstí, že si vybral právě náš domov. Co se dá dělat. Každý to má jinak a někteří mají prostě jiné hodnoty, jiné priority a opeřenci jsou pro některé jen obtížný hmyz. Přitom pozorovat, jak hnízdí ptáci a jak dokáže příroda fungovat, bez vymožeností nás lidí, je opravdu nádherné.
Vlaštovky u nás hnízdí teprve druhým rokem, a proto je jasné, že nadšení z jejich návratu bylo opravdu veliké. Hned jsme všichni žasli, že umí najít bez navigace své hnízdo. Jak je to vůbec možné? Májí snad nějaký šestý smysl? Po příletu začaly prakticky okamžitě opravovat a vylepšovat hnízdo z loňského roku. Jsou to neskuteční pracanti. Po nějaké době jsme se konečně dočkali. V hnízdě se objevilo pět vajíček. Pro nás nastalo období čekání. Kdy se vyklube první? Čas letí někdy tryskem, takže za chvíli jsme neslyšeli vlastního slova. Mláďata pípala a pípala. Obzvláště když jim rodiče přinesli kus žvance. To by potom rachot. Když je učili létat, byla jsem v údivu, jak jsou děti vlaštovek poslušné. Vypadalo to, jako by rodiče v podvečer zaveleli "Mazejte všichni do hnízda a už nevylézejte!" a děti se poskládaly do hnízda, které už jim bylo těsné a už je ani nenapadlo, aby se někam vzdálily. Já bych musela svoje děti neustále kontrolovat a opakovat jim vše stokrát. U vlaštovek to vypadalo jako samozřejmost. Prolétli jste se a teď čekejte v hnízdě na večeři. Musela jsem jim každý den sklánět poklonu, jak se umí skvěle postarat o 5 hladových krků a jakou přirozenou výchovu mají.
Měla jsem také o vlaštovky celkem strach, protože máme doma 3 psy a kočku, která neúnavně a hlavně mlsně čekala v garáži na správnou příležitost. Snažili jsme se jí hlídat a zavírat doma, jak jen to šlo. Dalším důvodem pro obavy byl silný vítr. Hned první den, kdy se vlaštovky začaly učit létat, byl tak silný vítr, že jedno hned vítr odnesl daleko a já jsem se s ní v duchu rozloučila. Do teď kroutím hlavou nad tím, že všichni přežili a večer se vrátili opět do hnízda.
Uvidíme, jestli se znovu vrátí do svého hnízda. Snad budeme mít štěstí i příští rok.
© Katka Dosko | 14. červenec 2022 | Deník štěstí najdete na Facebooku