Pampeliškové štěstí

Někde jsem četla, že je pampeliška květina štěstí a také symbol oddanosti. Ale joo, je to klidně možné, že je to květina štěstí, i když s tou oddaností si to neumím dost dobře představit. Štěstí v pampelišce každopádně vidím. Stačí se podívat na ten její žlutý květ a hned v tom mám jasno. Pampeliška mi evokuje samosebou sluníčko a teplo. A já to sluníčko prostě miluju! 

Na druhou stranu teď přemýšlím, jestli je vůbec na světě někdo, kdo nemá sluníčko vůbec rád? Asi určitě! Ono všeho moc škodí. Třeba takové kalifornské Údolí smrti, které údajně drží rekord v nejvyšší naměřené teplotě vzduchu, asi nebude báječné místo pro šťastný život. Tam bych pravděpodobně šťastná vůbec nebyla. Mám tedy velké štěstí, že bydlím v Čechách. Když si představím, jak tady u nás rozkvetou zahrady nebo louky a pampelišku vidím na každém rohu i betonovém dvorku, hned z toho mám neuvěřitelnou radost. Je totiž definitivní konec zimy a všechno je veselejší, barevnější a maximálně si tento čas užívám. Sice je teprve začátek dubna a na zahradě jsou vidět jen sedmikrásky, ale po té šedé zimě plné bahna je vlastně člověk rád za každý kvítek a malý kousek sluníčka. 

Já jsem z toho jara vždycky tak nadšená, že mi dokonce přestanou vadit i cyklisti, kteří se většinu času roztahují po silnici. Už z dálky je mi jasný, že šance na to, abych je předjela není moc velká a troubit se mi na ně nikdy nechce. Co kdyby se lekli a spadli z toho kola a já bych je nakonec musela z té země ještě sbírat. Já to troubení prostě nemám ráda. Celoročně se k nim tedy snažím chovat ohleduplně. Napomínám sama sebe. Buď tolerantní, sakra! Vždyť je to jejich životní styl a vlastně dělají něco pro své zdraví. Jenže pak přemýšlím, co moje zdraví? Vždyť je to někdy opravdu o nervy, hrát s nimi na kličkovanou na malé vesnické silnici a ještě koukat na to, jak někteří frkají nudle do prázdna. Vždycky jenom čekám kdy mi ta jejich nudle přiletí a čelní sklo. Velký hnus! Musím se držet, abych nevyvrhla na palubku oběd.

Na jaře je to opravdu jiné. Mám tu svou "pampeliškovou náladu" . Huráááá!!! Všechno je krásné a takové pampeliškové!!!! Snažím se najít na všem, ale úplně všem něco pozitivního. Snažím se sama sebe uklidnit. Vždyť není kam spěchat! Pojedu si v klidu za nimi a budu se dívat na to, jak se jejich zadky kroutí do rytmu písničky z rádia a čekat jestli uvidím ten jejich hrozen zmáčknutý v elasťákách. Byla by to zábava, ale ... Nudle letí!!! Tak do prkýnka, mám já tohle za potřebí? Proč na to mám koukat zrovna já. Ok, nechci nechat mojí fantazii zabřednout někam dál a začnu se soustředit raději zase na ty pampelišky ve škarpě. Úžasná kytka, dokáže růst opravdu všude a ještě k tomu může léčit.

Každopádně co se týká cyklistů na silnici, i v takovém, pro někoho nepříjemném okamžiku, můžu být vlastně šťastná. Možná se jen stačí donutit nespěchat, zaposlouchat se do písničky, pozorovat jejich šlapání do pedálu, sledovat probouzející se přírodu, mít radost z toho, že se člověk dokázal nad tím vším povznést a zbytečně se nenervovat. Nudle cyklistů sice lítají na všechny strany, ale je to přeci život a nudle k tomu životu patří a já na tomto bodě budu muset asi ještě zapracovat :)))) ....  Nudle prostě nedávám ani na jaře a mám chuť toho dotyčného z jeho super kola skopnout za jízdy. No co už, prostě nevědí, že existuje kapesník, s tím zřejmě nenadělám nic. Ale začíná jaro a to je přeci skvělé!!! Budiž je cyklistům odpuštěno.

Štěstí může být jen malý okamžik, malá chvilka, ale i ta chvilka za to přeci stojí.

Možná jsme jako odkvetlá pampeliška. Asi to zní blbě, jako třeba vyzobaná slunečnice, ale když se podíváte na odkvetlou pampelišku a zamyslíte se nad ní, tak ona má na sobě přeci spoustu semínek. Mohou to být jednoduše pomyslná semínka štěstí. Myslím, že štěstí není nic samozřejmého, musíme si ho hlídat a vytvářet si ho sami. Neměli bychom čekat na to, až nás někdo jiný udělá šťastným. Zkrátka, když se o tu odkvetlou pampelišku, přesně řečeno o její semínka štěstí, nebudeme starat a opatrovat je, mohou se ty semínka štěstí během vteřiny rozletět do světa na všechny strany.

Štěstí může být pomíjivé tak jako ty semínka pampelišky, ale nejvíc záleží jen na nás, protože i na tom nejblbějším dni dokáže každý člověk najít kousek štěstí. Musí jen chtít hledat. 

© Katka Dosko  |  7. duben 2022 | Deník štěstí najdete na Facebooku